Pohlavní dospělost

Náš chov ještěrů.
1 2 3 4 5

Pohlavní dospělost želv je různá dle druhu.

u evropských želv to bývá v přírodě kolem 10 roku života, v zajetí se tatto doba zkracuje a je podmíněna především frekvencí zimování a potravou.

Želva která je celoročně v teráriu v "ideálních" podmínkách a s pestrou stravou, může pohlavně dospět i ve třetím roce života. (což samozřejmě není nic co by želvě prospělo) ale je to tak.

Želvy chované výhradně ve venkovním výběhu a pravidelně zimované se blíží vývinu v přírodě tak že dospívají nejdříve od  7 roku života. Rozdíly v dospívání jsou také podle druhu želv.

Pohlavní dospělost a aktivita se odvíjí hlavně od velikosti želvy.

8 letá želva v přírodě nemusí být ještě plodná a oproti tomu 3 letý samec z terária už plodný bude a 4 letá samice od velikosti 14 cm už může snášet plodná vejce.

U želv pardálích je tato doba o něco déle,  samice velikosti 30 cm a hmotnosti od 5 kg už začíná být plodná a schopná snášet vejce, a samec může být plodný kolem 3 kg.

U želv uhlířských je to zhruba od velikosti 25 cm.

Často můžeme pozorovat snahu o páření i mladších a postatně menších jedinců, je to normální a ne vždy to určuje pohlaví. 

Páření želv začíná brzy na jaře po probuzení a ke konci léta.

Samci samici obíhají, tlučou do ní krunýřem a koušou do nohou, v ojedinělých případech až do krve.

Je to ale normální rituál v přírodě kdy samci dávají najevo zájem a samici připravují na akt páření.

Na jednoho samce je vždy potřeba mít alespoň dvě samice aby jednu samici neutahal. A naopak když beduo tři a více samic na jednoho samce, tak se to podepíše na oplození vajec samic, jelikož samec se unaví a nezvládne oplodnit všechny.

Výhodou u samic želv je to, že mají spermabanku ve které jsou schopni si uchovat sperma na oplodnění vajec až na několik let, z mé zkušenosti, snesla samice 7 vajec z čehož vzešlo 6 mláďat, a to po tři sezony absence samce. Tak že pokud máme samici jeden rok bez samce ale v předchozích letech byla společně se samcem, tak může snést oplodněná vejce.

Evropské druhy snáší vejce většinou ve dvou až třech snůškách behem léta s odstupem zhruba jednoho měcíce.

Samice před snůškami a během nich, musí mít dostatěčný příjem vápníku pro tvorbu vajec.