suchý chov
 |
Častá chyba v terarijním chovu suchozemských želv, je chov na suchém substrátu.
Želvy přijímají tekutinu pitím jen v malém množství, hlavní zdroj tekutin kromě zelené stravy je pro ně přijímán povrchem plastronu a karapaxu. Želvy chované na suchu z pravidla mívají časem různé zdravotní problémy z nihž hlavní je porucha funkce ledvin, zácpy, praskání karapaxu a jiné vážné zdravotní obtíže.
- Nevhodné materiály pro podestýlku želv, jsou různé kůrové a dřevěné drtě, hrubý písek nebo jen kamínky, kočičí podestýlky a jiné umělé náhražky.
- želvám se po takovém materiálu špatně leze, neobrousí si o ně drápky a v neposlední řadě nepřijímají dostatečně vlhkost.
Když se podíváme do přirozeného prostředí želv, tak podobné materiály nenajdeme.
Já osobně používám pro chov, klasickou zeminu písčité konzistence, př. namíchané zeminy s kopaným pískem.
Další alternativou je, kopaný písek se surovou rašelinou. - Tyto materiály dobře drží vlhkost a neplesniví.
Želvy přijímají k životu potřebnou vlhkost, právě z tohoto jemného materiálu, hlavně v noci, kdy se do něho zahrabou, nebo na něm alespoň spí.
U mladých želv je to jedno z hlavních kritérií správného vývinu.
Proto vždy musí být v teráriu min. 1/3 plochy dostatečně vlhká, denně se rosí celé terárium a proléváním udržuje vlhká část na spaní. Toto platí pro většinu evropských želv, u želv uhlířských dvojnásob a i když africké želvy jako pardálí a ostruhatá jsou spíše suchomilné, vlhké podloží na noc je vhodné a to především u mláďat.
Miska s čerstvou vodou je samozřejmostí.